„NEPSANÁ“ PRAVIDLA LYŽAŘE:

Jedním ze základních pravidel každého lyžaře by mělo být – dávání  přednosti při potkávání v kopci. Většinou platí, že přednost má ten, kdo už sjíždí právě z kopce dolů. A proč?
Pokud lyžař, který se řítí právě mnohdy i několikasetkilometrovou rychlostí ze svahu dolů, by měl dávat přednost,znamenalo by to opustit stopu a změnit rychlost i směr a to by jistě ohlo vést ke kolizi, ne-li ke katastrofě v podobě nešťastné srážky. V případě vyjetí z upravené stopy do neupraveného a hlubokého sněhu, všichni dobře víme, že by šlo o zbrždění a tak záporného působení síly. V lese je ohrožení větší, v podobě nárazu do stromů.

Pokud lyžař křižuje sjezdovku příčně, měl by dávat pozor na všechny kolem jedoucí, či na vleku táhnoucí se „kolegy“ lyžaře. Je dobré ve vlastním zájmu sledovat, jestli křížíme i dráhu vleku, tam je třeba dát pozor i na prázdné kotvy, které by nám mohly způsobit ránu do hlavy a případná škaredá zranění s tímto spojená.

Samozřejmostí na každém svahu a mezi lyžaři, je také morální ohleduplnost. To znamená, že pokud jede více lyžařů v jedné stopě a já jsem sám, snažím se uhnout. V opačném případě, pokud někdo uhýbá mě, snažím se nějakým srozumitelným posunkem, nebo kývnutím, jakoby poděkovat. Pokud je na sjezdovce k dispozici více souběžných stop, my se vyhýbáme ve směru svého okraje a hlavně vždy vpravo.

V případě, že se potkají na sjezdovce a v jedné stopě dva zkušení lyžaři a ještě v hlubokém sněhu, nebo zúženém místě, předpokládá se vyhnutí tak, že každý lyžař jede svou levou nohou v pravé koleji a pravou nohou vně stopy. Pokud se míjí, měli by být velmi opatrní a dávat si pozor na hole, které je dobré držet co nejvíce u těla, aby druhému nezpůsobily zranění.

Při každé sportovní činnosti, která pojímá masově spoustu vykonavatelů této činnosti nejen závodně, ale rekreačně zvláště, by měla tato základní pravidla slušného chování platit dvojnásob. Vyhýbáte se tak nejen nepříjemnostem v podobě nějakých zbytečných zraněních, ale také zkažené náladě nebo přinejlepším odchodu z místa, které nám dlouho působilo jako balzám při relaxování.

Může se stát, že mě dojíždí rychlejší lyžař, který jede ve stejné stopě, potom samozřejmostí by mělo být, že já uhnu na jednu ze stran, kterou dopředu zvolím jako vhodnější a rychleji mnou zvládnutou. Opačným příkladem jsem já, zdatný lyžař, který je rychlejší, než v jeho stopě před ním lyžující spolujezdec, potom určitě nebudu již z dálky křičet přes půl svahu, ale přibrzdím, vyčkám chvíli na jeho úkon a poté zvolím směr i rychlost předjetí. Pokud možno jedu opatrně kolem něj, musíme počítat s tím, že tento pomalejší lyžař mě nevidí, někdy ani neslyší, obličejem je na opačnou stranu a při bezohledném „prosvištění“ kolem něj, by se mohl leknout, upadnout a v tom lepším případě mít jen úlek, v horším může upadnout i nám do cesty a srážka se zraněním, může být hotová. Shrnutím je pravidlo, že lyžař, jedoucí při sjezdu vpředu, má přednost.

Pokud se ocitneme na sjezdovce, kde právě probíhají závody v lyžařských disciplinách, jakékoliv úrovně, dbáme na to, abychom nepřekáželi, nesnažíme se jezdit křížem, nebo dokonce v protisměru, ale nalezneme si jiný vzdálený svah, či opustíme toto závodiště úplně a vyčkáme někde jinde.

Stane se, že na svahu upadneme a svým tělem vytvoříme na upravené sjezdovce tzv. lavor, v tomto případě by měl každý slušný lyžař po sobě tuto nerovnost nějakým způsobem zahladit. Také by neměl každý lyžař úmyslně překážet v dráze sjezdu, ať už svým tělem volně postávajícím, nebo polehávajícím na svahu.
Jestli se s někým takovýmto potkáte, slušně jej upozorněte na možná rizika, spojená s jeho postáváním, která hrozí nejen jemu, ale hlavně lyžařům, kteří přijeli lyžovat, ne se „povalovat“ a „pózovat“ na sjezdovce.

Slušností každého lyžaře je také respektování základních hygienických pravidel na kopci. To znamená, že se nemočí v dráze a postupně tyto označení nezahrabává. Každé středisko by mělo mít označené možnosti, kam zajít na WC aj.

Také ke slušnosti a základům patří respekt zvěře, kterou můžete na kopcích a svazích potkat. Nijak ji neplašíme ani nehladíme, nevíme, zda-li nejde o zraněné, či nemocné zvíře a proto bychom měli uvědomit provozovatele střediska, nebo lesníky.

V přírodě, kterou jedete navštívit a v ní také relaxovat, chováme se jako bychom byli ve vlastním bytě. To znamená, že použité obaly od jídla a pití, které si přivážíme většinou s sebou, neodhazujeme volně, ale do košů ve střediscích, pokud nejsme na místě, kde tyto odpadkové nádoby jsou, uschováme zbytky a ostatní k sobě a vyhazujeme na místa tomuto určená.

V neposlední řadě je důležité myslet na své možnosti a schopnosti. Nikdy nepřeceňujeme své síly nadmíru, nevyplácí se to a můžeme lehce přijít k úrazu. Také bychom měli znát přibližně povětrnostní podmínky a počasí v oblasti, kam jedeme a kde budeme trávit většinu dne. Na toto se patřičně vybavit dostatečným oblečením a pak i převlečením se do suchého například.

Jestli se neobejdete při svých volných chvílích bez svých domácích mazlíčků, vemte je určitě s sebou, ale ne mezi lyžaře. Jejich tlapky by se mohly bořit, dělat tak rýhy ve stopě, nebo jejich extramenty by mohly také způsobit nejednu kolizi. Vemte je na procházku mimo dráhu sjezdu, někam po okolí a třeba tak naleznete i vy nová místa svého příštího aktivního odpočinku.